Minerály

Nejen vitamíny, ale také minerály jsou nezbytné pro správné fungování lidského těla. Pomáhají v organismu zachovávat rovnováhu a jsou nezbytné pro rozvoj kostry. Také metabolismus by bez nich nefungoval tak jak má. Podílí se na vzniku enzymů, hormonů, a dalších pro lidské tělo nezbytných látek.

Minerální látky se do těla dostávají stravou. Jídlo a pití bohaté na minerály by mělo být nezbytnou součástí našich životů. Méně už je lze přijímat vdechováním ze vzduchu či kůží. V případě, že nám nějaký minerál prokazatelně chybí ho lze dodat intenzivnějším podáváním běžně dostupných výživových doplňků. Nedostatek minerálů se projevuje sníženou imunitou, padáním vlasů, lámáním a třepením nehtů, anémií, únavou, poklesem výkonnosti a v krajních případech může dojít až k poškození orgánů. Proto bychom rozhodně měli dbát o to, aby naše tělo mělo minerálů vždy dostatek.

A jak na to? Konzumovat rozmanitou stravu, nevynechávat ani tu rostlinou ani tu živočišnou. Popřemýšlet nad tím, jak se minerály ovlivňují navzájem a i s jinými látkami v našem organismu. Stejně tak je potřeba, aby případné výživové doplňky stravy obsahující minerály, byly užívány pokud možno ve správnou denní dobu, v kombinaci se správnou stravou a ve správném dávkování. Jedině tak mohou opravdu efektivně pomoci.

Dělení minerálů

Vzhledem k tomu, že minerální látky jsou denně vylučovány z lidského těla močí, potem i dalšími sekrety, je potřeba je průběžně doplňovat. Některých je potřeba za den několik set miligramů, jiných méně. Z tohoto hlediska se tyto látky dělí na:

Makroprvky – těch je potřeba víc – několik set miligramů denně. Patří mezi ně vápník, sodík, fosfor, draslík, síra, chlór a hořčík
Stopové prvky – to jsou ty, kterých stačí menší dávka, cca několik mikrogramů až miligramů. Jejich škála je také bohatá – železo, měď, zinek, kobalt, mangan, vanad, bór, selen, nikl, fluor, jód atd.

Tím se dostáváme k jednotlivým minerálům. Každý z nich má v těle své opodstatněné místo. Na jejich dostatek by si měli dát pozor především lidé držící diety, ti s poruchami příjmu potravy, vrcholoví sportovci, těhotné a kojící ženy, těžce pracující lidé a další rizikové skupiny.

Makroprvky

Vápník (Ca)

Je v těle hojně rozšířený. Tvoří až 2% celkové tělesné hmotnosti. 98% ho je v kostech a zubech. Vyskytuje se ale i v měkkých tkáních a krvi. Vápník se vstřebává v tenkém střevu. Je vylučován stolicí a močí. Je důležitý v těhotenství pro růst plodu a je uvolňován i do mateřského mléka. Dále se vápník podílí na mineralizaci kostí a zubů, správné funkci bílkovin, buněčných membrán a také svalové kontrakci. Mimoto hraje důležitou roli z hlediska srážlivosti krve a má další funkce podstatné pro správné fungování organismu. Jeho nedostatek se projevuje poruchami tvorby kostí, což může vést k rachitidě a dalším onemocněním. Přirozené zdroje vápníku jsou mléko, mléčné výrobky, brokolice, luštěniny, ořechy, mák.

Fosfor (P)

Druhý nejrozšířenější minerální prvek v těle. Podíl na jeho tělesné hmotnosti je cca 1%. Z toho až 90% je uloženo v kostech a zbytek v tělních tekutinách a měkkých tkáních. Je důležitý pro buňky a kostní tkáně. Podílí se tedy na stavbě kostí a je důležitý při metabolismu bílkovin, cukrů i tuků. Navzájem se ovlivňuje s vápníkem a hliníkem. Například při tvorbě růstového hormonu. Vzhledem k tomu, že je fosfor do těla přijímán až v dvojnásobném množství, než je potřeba, nedochází k jeho nedostatku. Pokud přeci jen ano, doplní se ze zásob v kostech. Když je ho ale naopak moc nebo jeho nesprávného poměru s vápníkem, dochází k degenerativnímu onemocnění kostí. Fosfor najdeme v obilovinách, olejninách, kvasnicích i ve stravě živočišného původu.

Sodík (Na)

Sodík patří ne třetí místo mezi minerály nejvíce zastoupených v těle. Tvoří 0,15 – 0,30% tělesné hmotnosti. Nejvíce se přirozeně vyskytuje v kuchyňské soli. Sodík se podílí na rovnováze kyselin, elektrické aktivitě buněk, přenosu nervových vzruchů, je aktivátorem některých enzymů. Jeho nedostatek vede k mnoha problémům, nicméně horší důsledky má jeho nadbytek. Sodík je přijímán hlavně solí. A to až sedminásobně víc, než je potřeba. Tento nadbytek negativně působí na ledviny, játra, způsobuje otoky a anémii. Také vysoký krevní tlak je přikládán nadměrnému solení. Sodík tedy do těla dostaneme kuchyňskou solí, potravinami živočišného původu a zeleninou, například mrkví.

Hořčík (Mg)

Hosting se nachází se v kostech, svalech, zubech a minimum je ho i v mimobuněčné tekutině. Je vstřebávám v tenkém střevě, žaludku i tlustém střevě. Vylučuje se převážně močí. Hořčík se podílí na tvorbě kostí, vzniku enzymů a je důležitý při srážlivosti krve. Hořčík vyvolává pokles svalového napětí. Proto jeho nadbytek způsobuje útlum nervového systému a ochrnutí svalstva. Tělo se nadbytečného hořčíku ihned zbavuje, čímž může dojít i k průjmu. Naopak jeho nedostatek má za následek křeče a zvýšenou dráždivost. Od křečí v nohách to může dojít až k poruchám srdečního rytmu a úzkostným stavům. Hořčík je získáván z luštěnin, zelených částí rostlin, zeleniny, ovoce, obilnin.

Stopové prvky

Jód (I)

V přírodě se vyskytuje hlavně v mořské vodě. V lidském těle ve štítné žláze, kde se podílí na vzniku jejich hormonů. Dále jód najdeme v mozku, krvi a kůži. Hormony, na jejichž vzniku se jód podílí, jsou velmi důležité pro fungování nervové i reprodukční soustavy. Pokud dobře nefunguje štítná žláza, ovlivňuje to růst a vývin. Dochází k potratům, mentální poruchám a dalším nepříjemnostem. Pokud naopak štítná žláza produkuje mnoho hormonů, člověk se potí, je nervózní, hubne bez příčiny a podobně. Jó se vyskytuje v mořských rybách, řasách a minerálních vodách. V našich podmínkách je ho poměrně málo a je tedy potřeba si jeho přísun pohlídat.

Železo (Fe)

Železo je zastoupeno v krevním barvivu, enzymech a bílkovinách. I když ho má tělo zásobu, jen nerado ji uvolňuje a to i při jeho nedostatku. Je tedy potřeba si dát pozor na to, jak s ním hospodaříme. Nejlépe vstřebatelný je z potravin živočišného původu a uvolňuje se spolu s vitamínem C. Železo se podílí na tvorbě červených krvinek, na transportu kyslíku a je součástí hemoglobinu. Jeho malý nedostatek způsobuje menší výkonnost organismu. Při větším deficitu dochází k úbytku červených krvinek, anemií, bledosti a podobně. Železo najdeme převážně v červeném masu a masných výrobcích.